Ceny za bleskovky

10. července 2008 v 13:39 | kiki a niki |  Odměny za bleskovky
 

Parkur

10. července 2008 v 13:20 | niki a kiki |  Jezdecké sporty
V porovnání s ostatními jezdeckými odvětvími vzniklo skokové nebo parkúrové ježdění jako sportovní disciplína poměrně pozdě. Dobrý a silný skokan byl využíván zejména pro honební ježdění a v kavaleriích. První oficiální soutěž v parkúrovém skákání byla zarganizována v roce 1864 v Dublinu. Teprve v rove 1912 se tento sport stal součástí olympijských her. Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprillioho ( 1868 - 1907 ). Tento Ital představil nový styl sedu jezdce, kterým se jezdec přizpůsobuje pohybu koně. Dnes tento sed nazýváme " lehký stenový sed". Většina koní skáče ve volnosti ráda a dobře. Těžkosti nastanou v okamžiku, kdy musí kůň udržet rovnováhu při skoku s jezdcem na záídech. Proto je dobrý soulad mezi jezdcem a koněm nutný. Jezdec nesmí svou hmotností rušit koně v jeho rovnováze. Mimo to musí mít jezdec dobrý cit pro překážku. To znamená, že je jezdec schopen přivést svého koně co nejlépe na správné místo před překážkou. Někteří jezdci mají větší přirozený "cit a oko pro překážku " nežli jiní. Také někteří koně jsou schopni určit lépe správné místo odskoku. Cit pro překážku může jezdec získat a rozvinout pouze častou praxí.

Westernové ježdění

10. července 2008 v 12:10 | niki a kiki |  Jezdecké sporty
Pokud pomineme rozdílné jezdecké vybavení a oblečení, to nenápadnější, čím se jezdci ze Západu liší od evropských je jejich držení těla. Obě jezdecké školy mají při výchově koně v podstatě stejný cíl- dosáhnout toho, aby se kůň pohyboval lehce, vznosně, byl poslušný a dobře udržoval rovnováhu. Vycvičený westernový kůň je vychován k větší samostatnosti i myšlení v akci. Westernové ježdění má svůj původ ve způsobu, jakým ovládali své koně španělští coquistadoři. Potom se několik století rozvíjelo na dobytkářských rančích. V moderní rekreační podobě vychází z dovedností, které potřebovali kovbojové při práci s dobytkem. Westernový výcvik posiluje samostatnost a kůň je při něm ovládán za minimálního využití otěží. Jezdec drží nesešité otěže jen jednou rukou a koně přenášením váhy těla, kterým naznačuje nejen požadovaný směr jízdy, ale i rychlost. Za ideálních podmínek je kůň vycvičen za použití bezudítkového uždění -bosalu-, na což je připravován používáním pákových udidel s různě dlouhými hýbly ("stromy"). Tím se naučí reagovat i na nejslabší tlak na tlamu, dokonce i na pouhou váhu otěží.
Westernové soutěže: Westernové soutěže jsou jakýmsi ekvivalentem evropských drezurních zkoušek. Kůň při nich musí předvést řadu předepsaných cviků zaměřených na poslušnost a rovnováhu. Většina z nich je často předvádí v plné rychlosti. Důležité je také posouzení kvality základních chodů- kroku, klusu (jog) a cvalu (lope). Všechny předepsané cvik, mezi něž patří třeba obraty kolem zádě (rollbacks), piruety (spins) či parády ze cvalu (sliding stops) se používají při shánění dobytka. třída "Pleasure" je přístupná i průměrných jezdcům. Je zaměřená na převedení chodů, způsobů a ovladatelnosti koně jako užitkového zvířete. Kůň musí umět zůstat klidně stát, i když jezdec sesedne, pustí otěže a odejde. V pokročilejší třídě "Trail" se zkouší schopnost koně překonávat překážky, jaké se mohou vyskytnout v terénu (brána, most apod.). Jída okolo barelů (barel racing) je soutěž, která dokonale prověří pohyblivost a rychlost koně i obratnost jezdce. Jezdí se na čas okolo tří barelů postavených do trojúhelníku. Je to soutěž, která tvoří jakýsi most mezi westernovými soutěžemi otevřenými pro obě pohlaví a rodeem, které je výlučně mužskou záležitostí, navíc obvykle vyhrazenou profesionálním jezdcům, kteří putují od slavnosti ke slavnosti.
Rodeo: Při rodeu se předvádějí klasické kovbojské dovednosti: jízda na nezkroceném mustangovi (bronco-busting), jízda na neosedlaném mustangovi (bareback riding), poutání telete (calf roping) a zápas s býčkem (steer wrestling). Jízda na vyhazujícím nezkroceném koni je spíše ukázkou odvahy než jezdeckého umění. Obvykle končí neúspěchem ve chvíli, kdy kůň, tšsně upnutý řemenem kolem slabin, aby více vyhazoval, jezdce shodí. Poutání telat však vyžaduje dokonalou souhru mezi jezdcem a koněm a dobrý "řezáč" (kůň používaný k oddělování jednostlivých kusů stáda) dokáže instinktivně odhadnout pohyby telete, bleskově zastavit a sám udržovat napjaté las, dokud není tele spoutané, aniž by k tomu potřeboval pokyny jezdce. Podle tradice je Denver v Coloradu považován za místo, kde se zrodilo rodeo pro platící diváky. Stalo se tak v řijnu 1887. Slovo rodeo pochází ze španělského slova rodea, které označujeshánění dobytka. Nejznámější je dnes rodeo Calgary Stampede, které se poprvé konalo v roce 1912 a od roku 1919 je pořádáno každoročné. Nejstarším rodeem jsou však Cheynne Frontier Days, pořádané pravidelně od roku 1897. V roce 1903 přibyla k rodeu nová disciplína, když Bill Pickett, černý kovboj z Texasu popadl za rohy býčka, aby zabránil poranění svého koně. Při zápase porazil býčka na zem a zakousl se mu po způsobu buldoků do horního pysku. I když pravidla rodea kousání vyloučila, zápas s býčkem je od té doby oblíbenou disciplínou a hovorově se mu říká "bulldogging".
 


Drezura

9. července 2008 v 21:07 | niki a kiki |  Jezdecké sporty

VÍME ŽE SE VÁM NECHCE ČÍST ALE MŮŽE SI TO SKOPČIT!!!

Slovo drezura je francouzského původu- dressage znamená původně vztyčit, přeneseném významu pak cvičit zvířatá. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta ( žil přibližně 430-535 př.nl). (Jedná se o spisy Hipparchikos- O povinnostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Utálii, kteří oživili zásady "klasického" jezdeckého umění. Na trěch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla tehdy většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší, nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezurní soutěže v 19. steletí byly vůastně rčeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní.
Moderní drezura: Moderní drezura jako soutěžní sport vyžaduje přesné provesdení serie někerých přízemních cviků koně v různém chodu (krok, klus, cval) na určitých místech přesně vymezené pravoúhleé arény (drezurního obdélníku). V ní se zkouší způsobilost koní a jezdců ze všech stupňů výcviku, od základního, až po vysokou školu či přípravu na Grand Prix nebo olympijské soutěže. Na každé soutěžní úrovni- ty lze rozdělit na několik stupňů: základní (Z), lehké (L), a déle pak soutěže mezinárodní úrovně: Sankt Georg (Sv. Jiří.) Intermediate I., Intermediate II., Grand Prix (GP), Grand Prix Special (GPS zvané olympijské)- je projížděnost koní hodnocena při prověrkách. Každý cvik, při stupni Grand Prix je jich dvacet je hodnocen od 0 (nevyhovující) do 10 (vynikající). Drezurní úlohy nižších stupňů až do stupně S se předvádějí na drezzurním obdélníku (aréně) o rozměrech 40x20 m, vyšších stupňů pak na obdélníku 60x20 m. Aréna je uprostře a okolo okrajů označena písmeny, která jezdci naznačují, kde který cvik provádět. Při prověrce nejnižšího stupně se předvádějí jen nejjednoduší cviky. Na stupni "Z" je jich deset- jezdec například začne na bodu A, kde vstoupí do arény, a pracovním krokem projede po středové čáře do bodu C, tam zatočí doprava a opět pracovním krokem projede body M-B-F. Mezi body F-D udělá půlkruh o průměru 10 m a vrátí se k bodu B. Kůň musí být schopen nejen dokonalého pohybu kupředu, ale také do stran, musí umět zkrátit a prodloužit krok ve všech třech chodech. Na nejvyšší úrovni pak musí zvládnout i ty nejtěžší cviky, jako je pirueta (pirouette), při které jeho zadní nohy zůstanou ve cvaluu téměř na místě, zatímco tělo se otáčí; pasáž (passage), vznosný, sebraný, krátký klus; piafu (piaffée), sebraný klus na místě; jednoduchou změnu nohy ve cvalu bez vkládání klusových kroků; přeskok (changament) , kdy kůň mění ve cvalu ve fázi vznosu. (Pro úplatnost je nutno dodat, že do drezury patří i prvky, které se v soutěžích nepoužívají- jde zejména o tzv. cviky nad zemí španělské klasické školy, sestávající z různých výskoků , vzpínaání a kopání, např. levada, courbette, capriole či croupade). Drezura na vrcholové úrovni velice zatěžuje koně i jezdce jak fyzicky, tak psychicky, a proto je nutné koně pro drezuru pečlivě vybírat. Na každém stupni výcviku by kůň měl být hodnocen podle pravidelnosti a uvolněnosti jeho chodů, klidu a poslušnosti, rovnováhy a jeho ochoty zůstat v každé situaci "na pomůckách". Jezdec nebo jezdkyně jsou hodnoceni podle toho, jak dokáží koně ovládat a vykonat s ním předepsané figury. Pokud by hodnotil výkony jeden rozhodčí, pozorující soutěžícího z vnějšku arény od bodu C (jezdec vjíždí do arény vždy v bodě A), mohl by je nesprávně posoudit. proto soutěže hodnotí pět rozhodčích, což je dostatečnou zárukou objektivního posouzení. Na nejvyšších úrovních drezury se soutěžící podle mezinárodních úloh FEI (Mezinárodní jezdecká federace), které se každé čtyři roky poněkud pozměňují, aby se zabránilo stangaci. SOutěže se podle stupně obtžnosti rozdělují na Prix St. George, Intermediate I. a II. a Grand Prix. Vrcholem jsou pak soutěže olympijské. Frezura středního stupně obtížnosti je také spučástí prvního dne třídenních soutěží všestrannosti (military).
"Freestyle": Stále rychleji roste zájem i o nové odvětví drezury- "freestyle", která se přádvádí za doprovodu hudby. Kromě sportovního výkonu se tu, podobně jako v krasobruslení, hodnotí body i umělecký dojem. Tento vývoj není jen návratem k původnímu klasickému jezdeckému umění, jehož známky byly v drezuře někdy setřeny hledáním technické dokonalosti, ale je také přitažlivým podnětem pro novou generaci nadšenců.

Animace

9. července 2008 v 21:04 | niki a kiki |  Animace koní

Jezdecká výbava

9. července 2008 v 21:02 | niki a kiki |  Jezdecká výbava
Jezdecké oblečení je ušité tak, aby bylo pohodlné a Bezpečné. Nejdůležitější jsou vysoké boty a pokrývka hlavy.
Jezdecká čapka: Musí vždy odpovídat bezpečnostním předpisům. Má dokonale padnout a musí být připevněna podbradnámi řemínky.
Obuv: Důkladná obuv je základem jezdeckého oblečení. Podpatky musí být tak vysoké, aby zabránily klouzání ve třmenech, a obuv by neměla mít přezky, za něž by se noha mohla ve třmenu zachytit. Příliš měkké boty nejsou vhodné. Kožené jsou pevbější a bezpečnější než gumové.
Volné oblečení, šály, šperky: Neberte je zásadně ke koním, protože mohou být nebezpečné.
Jezdecké kalhoty: Mají být ušité tak, aby padly přesně na tělo a hladce klouzaly po sedlu. V sedu a na kolenou mají být zesílené a nosí se k vysokým nebo kotníkovým botám.
Chránič zad: Měli by ho nosit všichni jezdci, především děti a jezdci na závodech nebo při skákání.
Chránič těla: Jde o vyztženou vestu, která ztlumí část nárazů při pádu.

Ryzák

9. července 2008 v 20:50 | niki a kiki |  Barvy srsti
Ryzák má rezavou barvu srsti ( barevná škála sahá od světle červené do sytě tmavorudé, někdy až dočerna). Ocas a hříva jsou zbarvené stejně nebo jsou světlejší, nesmějí včak obsahovat žádné černé chlupy. Oči kůže a kopyta mají tmavou barvu. Rozlišujeme světlého ryzáka, ryzáka a tmavého ryzáka.

Strakoš

9. července 2008 v 20:49 | niki a kiki |  Barvy srsti
Názvem strakoš označujeme koně, kteří na sobě mají spojité barevné skvrny různé velikosti. Většía strakaté bělouše. bílé oblasti srsti na nepigmentované kůži se střídají s tmavými partiemi na kůži, která je pigmentovaná. Rozlišujeme rezavé strakoše, hnědé strakoše a strakaté bělouše.

Vraník

9. července 2008 v 20:48 | niki a kiki |  Barvy srsti
Vraníci jsou relativně vzácní. Jejich srst i žíně jsou černé. Oči, kopyta a kůže mají také tmavou barvu. Existují i uhloví vraníci ( jejich černá srst má modravý nádech) a vraníci, jejichž srst je v létě černá a v ziměnahnědlá (dříve se jim říkalo letní vraníci).

Bělouš

9. července 2008 v 20:47 | niki a kiki |  Barvy srsti

Bělouši se vždycky rodí s tmavou srstí a postupně vybělují. S každou výměnou srsti vystupuje pravá barva bělouše zřetelněji. Rozlišujeme četné barevné nuance od červeného po černého bělouše.

Kam dál